Vila Planchart: Motýlí dům nad městem
Datum vydání 02.06.2026
Adam Štěch
Nad hlavním městem Venezuely se krystalicky čistý objekt vily Planchart vznáší jako duch poválečných let prosperity a umělecké emancipace této jihoamerické země. Její architekturu pojal italský architekt Gio Ponti jako komplexní umělecké dílo.
Gio Ponti chápal celkový kreativní proces jako jednotnou komplexní myšlenku. Patřil ke generaci architektů, kteří přemýšleli v měřítku „od lžičky po mrakodrap“. A v jeho případě opravdu doslovně. Vždyť stříbrné příbory navrhoval například pro značku Christofle a mrakodrap vybudoval v Miláně pro společnost Pirelli. Vzhledem k tomu, že Pontiho milánské práce přitahovaly velkou pozornost, zakázky se jen hrnuly. Po válce tak stavěla jeho kancelář v Itálii, Venezuele, Íránu, Hong Kongu, Pákistánu, Holandsku nebo v USA. Ve svých projektech tehdy dosáhl dokonalé symbiózy konstrukce a dekorace. V tomto ohledu jsou nejpůsobivější tři vily postavené v Caracasu a Teheránu. Projekt vily Planchart, známou také jako El Cerrito (Malý kopec), si v roce 1953 objednali umělečtí sběratelé Anala a Armando Planchartovi.
Výrazně převislá střecha dodává stavbě na monumentálnosti a dynamismu. Různě veliké okenní otvory a nakloněné zdi vyváří z domu sochařsky plastický objekt. Výrazné krystalické formy Ponti uplatnil i na exteriérové detaily, jako například zábradlí vodní nádrž u vstupu do domu.
Zvenku vypadá dům jako motýl. Se svými bílými mozaikou pokrytými stěnami a krystalicky tvarovanými rohy i zdviženou převislou střechou působí kontrastně k okolní tropické krajině. Nejcennější a nejpropracovanější částí domu je ale interiér. Napovídá tomu znak s iniciály Analy a Armanda hned nad vchodem. Elegantní typografii střídají barevné symboly slunce, měsíce, listů, ptáků a květů, které vedou náš zrak k zavěšenému mobilu Alexandera Caldera. Ostatně symboly slunce a měsíce se ve vile objevují na mnoha dalších místech. V hlavním obytném prostoru vytvořil architekt dramatický interiér plný barev a struktur, propojený s centrálním atriem, jakýmsi exteriérovým obývacím pokojem, kterému dominuje keramická mozaika od Pontiho spolupracovníka, sochaře Fausta Melottiho.
Bohatý symbolismus se odráží v barevných freskách nad vstupem do domu. Zobrazují symboly měsíce a slunce. Atrium domu zdobí monumentální keramický reliéf a plastika, kterou navrhl Pontiho přítel a oblíbený spolupracovník Fausto Melotti.
Obrovské kusy různě barevných mramorů pokrývají podlahu, z níž vystupuje například jídelní stůl nebo květináč osázen tropickou vegetací od předního brazilského zahradního architekta Roberta Burle Marxeho. Hned vedle obývacího pokoje je umístěna pracovna Armanda Plancharta, která je oslavou barevných kombinací žluté a bíle barvy a vestavěného nábytku. Mobiliář vytváří unikátní obytnou krajinu, ve kterém se skříně různých formátů a tvarů střídají se svítidly, prostorovými reliéfy a dokonce Planchartovými trofejemi z Afriky, které Ponti sofistikovaně ukryl do motory poháněných otočných bubnů.
Hlavní obytný prostor vily Planchart rytmizuje neobyčejně pestrá skladba materiálů, povrchů a barev. Interiérový květináč v pozadí byl osázen brazilského zahradním architektem Robertem Burlem Marxem. Většina prvků v interiérů byla vyrobena na míru v Itálii a dovezena do Caracasu lodí. Hlavní schodiště kombinuje dřevo s mosazným a skleněným zábradlím. Různými způsoby geometricky ztvárněných dveří se ve vile nachází hned několik.
Vedle obývacího prostoru v přízemí se také nachází pracovna Armanda Plancharta, která je obložená kolem dokola sofistikovanými vestavnými prvky polic, reliéfů i svítidel v komplexním Pontiho designu. Gio Ponti navrhl na přání klientů i unikátní barevný jídelní soubor. Na některých talířích nechybí iniciály manželů Planchartových.
V druhém podlaží lze objevit intimní svět manželů Planchartových. Když vidíte, jak všechny ložnice, koupelny i zajímavé úložné prostory jsou navržené vždy na míru, žasnete jak mohl Ponti všechny tyto detaily vymyslet. Umožnila mu to především velmi vstřícná komunikace s klienty, kteří nechaly italského mistra dělat svou práci. A to někdy tak nebývá.
Ve druhém podlaží najdeme řadu sofistikovaně vymyšlených úložných prostor, které zvenku vypadají jako abstraktní reliéfy. Za toaletním stolkem Analy Planchart stojí Pontiho ikonická židle Superleggera, kterou dodnes vyrábí značka Cassina.
Během svého pobytu v Caracasu získal Ponti několik dalších zakázek. Vilu Arreaza sice navrhl v podobném duchu jako Planchart, v devadesátých letech však byla zbourána. Naopak vila Guzman-Blanco stále existuje, ale Ponti se od ní distancoval. Kvůli neustálým připomínkám madam Guzman-Blanco rozčílený architekt od projektu odstoupil a vilu dokončil architekt Graziano Gasparini. I proto je vila Planchart tak výjimečná, spolupráci mezi architektem a klientem se podařilo naplnit do posledního detailu a skvostný výsledek naštěstí zůstal i přes politický neklid ve Venezuele nedotknutý dodnes.
Všechny obrázky: © Adam Štěch