Fasáda, která chrání před Sluncem

Architekt Quico Jorreto dosáhl v tomto rodinném domě v Galicii na severu Španělska vysoké úrovně komfortu použitím strategie zachycování slunečního záření a vysoké izolace, čímž eliminoval potřebu instalace topného systému.

Fasáda budovy tvoří nezbytný ochranný plášť pro vnitřní prostor, ale zároveň funguje jako důležitá plocha pro interakci mezi vnitřním a vnějším prostředím. Tato role fasády má značný přínos k udržitelnosti, a to nejen formou architektonických řešení, která přispívají k ochraně životního prostředí v období klimatické krize.

Moudrost tradiční architektury, která se vždy zaměřovala na optimalizaci orientace na Slunce, s cílem maximalizovat počet hodin slunečního svitu, se v tomto projektu dostává do popředí jako klíčová strategie pro dosažení energetické účinnosti. Tato metoda, kterou architekt Quico Jorreto aplikoval na rodinný dům v Celanově v Galicii, je jedním z hlavních pilířů jeho návrhu. Dům přitom vykazuje téměř nulovou spotřebu energie. V zimě je sluneční světlo optimálně využito díky oknům od podlahy ke stropu orientovaným na jih, které prolamují jednopodlažní dispozici domu. V létě, aby se zabránilo přehřívání, je sluneční záření efektivně regulováno pomocí okapů a pohyblivých dřevěných okenic. Tyto vertikální lamelové panely se tak stávají druhou "kůží" budovy, jejichž otevírání a zavírání lze snadno přizpůsobit.

Zelená střecha, která funguje jako pátá fasáda, byla navržena a upravena jako prodloužení pozemku, čímž se dům lépe začleňuje do krajinného kontextu. „Projekt lze na koncepční úrovni,“ říká Quico Jorreto, „definovat jako malý, přívětivý kontejner ze dřeva a skla, který obklopuje bílý, rostlinný kontejner zasazený do terénu, čímž se stává jeho přirozenou součástí.“.

Ve fasádních systémech, které hrají klíčovou roli v přechodu k udržitelné výstavbě a ovlivňují budoucí vývoj klimatu, fasáda budovy funguje jako účinný ochranný plášť. Tato strategie zajišťuje maximální tepelnou izolaci domu díky vrstvě vysoce husté izolace ve stěnách, střeše a podlaze. Velkoformátová skla s trojsklem využívají technologii nízkoemisivního povrchu, což přispívá k energetické efektivitě budovy.

„Uvnitř vzduchotěsného a vysoce izolovaného obalu,“ upřesňuje Jorreto, „se nachází obytná část, kde jsou obývací pokoj a kuchyně orientovány na jihovýchod, s výhledem na vilu a pozemek. Místnosti, rovněž otevřené směrem na jih a do vnitřní části pozemku, jsou navrženy jako flexibilní a transformovatelné prostory.“ Severní fasáda, orientovaná na přístupovou cestu, je prakticky celá uzavřena. Architekt navrhl garáž jako otevřený víceúčelový prostor umístěný na západní straně pozemku, částečně zapuštěný a mimo energetický obal budovy.

Výsledkem je dům o užitné ploše 110 m², který nevyžaduje topné zařízení, což je významný úspěch, protože se nachází v klimatické oblasti na severu Španělska, kde jsou zimní teploty velmi nízké. Venku mohou minimální teploty klesnout až k 0°C, zatímco v interiéru se teplota pohybuje mezi 19-20°C. Dům také v létě nevyužívá chladicí zařízení. Architektura samotná, její otvory a stínicí systémy přispívají k dobré klimatizaci interiéru. Spotřeba elektřiny byla minimalizována snížením počtu nezbytných spotřebičů a osvětlení, které mají maximální energetickou účinnost. „Jednou z nejúčinnějších architektonických strategií podporujících udržitelnost je eliminace nebo minimalizace energetické spotřeby v budovách,“ připomíná Jorreto.

Projekt klade důraz na hermetičnost obálky budovy, aby se minimalizovaly tepelné ztráty. Využívá systém mechanického větrání s rekuperací tepla a kanadskou studnu, což zajišťuje zdravé vnitřní prostředí pro obyvatele. Jedná se o pasivní dům s téměř nulovou spotřebou energie, certifikovaný Passive House Institute. S požadavkem na tepelné energie 10 kWh/(m²) je první svého druhu, který byl certifikován v provincii Orense v Galicii. Za všechny tyto aspekty byl oceněn cenou GDA, kterou uděluje Galicijská asociace architektů za vynikající práce v oboru.

Všechny obrázky © Héctor Fernández Santos-Díez