Royan: Laboratoř modernismu

Smutný osud města na březích Atlantického oceánu je dodnes paradoxně zosobněním pozitivních nadějí poválečné obnovy. Francouzské přímořské letovisko Royan bylo na konci druhé světové války téměř kompletně zničeno spojeneckým bombardováním a následně obnoveno v duchu pozitivních modernistických vizí.

Město Royan s méně než 20 000 obyvateli leží na pobřeží Atlantického oceánu asi 130 km severně od Bordeaux v departmánu Charente-Maritime. Přímořské letovisko bylo velmi populárním turistickým a rekreačním centrem již od první poloviny devatenáctého století. Vznikaly zde výstavní hotely, kasino a na svou dobu moderní turistická infrastruktura. V období dvacátých let minulého století si prázdninový resort oblíbili obzvláště umělci, kteří zde trávili letní dovolené inspirováni nekonečnými horizonty písečných pláží ovívanými oceánskými vlnami.

Během bojů druhé světové války bylo však město téměř celé vybombardováno. 5. ledna 1945 zamířilo nad Royan 350 těžkých bombardérů britských královských leteckých jednotek RAF a na město a německé základny svrhly bomby ve dvou náletech. Pozdější bombardování v dubnu 1945 dokončilo zkázu tohoto oblíbeného letoviska. Během poválečné obnovy se z města stala laboratoř moderní architektury a urbanismu. Vznikl zde možná vůbec nejucelenější soubor modernistických domů z padesátých let, které navrhovali přední francouzští architekti.

Mezi hlavní postavy poválečné obnovy města patřili především francouzští architekti Claude Ferret, Louis Simon, Pierre Marmouget a Marc Quentin. Společně s dalšími vystavěli tito tvůrci mezi lety 1947 a 1964 řadu významných budov. Moderním symbolem obnovy města se stalo v roce 1957 kongresové centrum podle návrhu Clauda Ferreta, Pierra Marmougeta, Adriena Courtoise a Jacquese Bruneau. Další pozoruhodnou stavbou centrální části Royan je hlavní tržnice. Její projekt vznikl již v roce 1946. Architekti André Morisseau, Louis Simon a inženýři Bernard Laffaile a René Sarger vytvořili centrálně orientovanou kruhovou stavbu zastřešenou tenkou betonovou skořepinou se 13 vlnovitými klenbami. Výrazné konstrukční řešení opět odkazuje k dobovým experimentům, například k projektu kaple svatého Františka v Pampulze Oscara Niemeyera z roku 1943 nebo k  realizacím mexického architekta Félixe Candely.         

Katedrála Notre-Dame de Royan 

Nový svatostánek Royan navrhli architekti Guillaume Gillet a Marc Hébrard na místě vybombardovaného původního kostela z roku 1874. Ve spolupráci se stavebními inženýry Bernardem Laffaillem a Reném Sargerem vybudovali za pouhé tři roky od roku 1955 do roku 1958 působivou stavbu, která si nezadá se špičkovými výtvory francouzské gotiky. Její výška dosahuje 60 metrů, stejně jako věže katedrály Notre-Dame v Paříži. Loď byla navržena ve tvaru elipsy bez jakýchkoliv vnitřních sloupů. Je 80 metrů dlouhá a 45 metrů široká. Zastřešuje ji experimentální parabolická klenba, jejíž charakteristické prohnutí je vidět na kilometry daleko. Katedrála je také bohatě dekorována dobovou uměleckou výzdobou, včetně barevných okenních vitráží na ploše 500 m², které vytvořil Henri Martin-Granel. Tu nejpůsobivější vitráž chóru navrhl malíř Claude Idoux.

Vily a rodinné domy

Kromě obnoveného urbanismu samotného centra města Royan a mnoha veřejných staveb, bylo hlavním zájmem architektů téma moderního bydlení. Například ikonickou vilu Grille-Pain v roce 1956 navrhl architekt Pierre Marmouget. Tento dvoupatrový rodinný dům, který stojí v centru města nedaleko pláže, je výrazný svým organicky prohnutým schodišťovým tubusem modré barvy. Uvnitř se organické formy opakují v detailech vestavěného vybavení včetně působivého skulpturálně tvarovaného krbu. Vrcholným Marmougetovým dílem v tomto duchu je vila La Rafale z roku 1959, které se pro její tvar přezdívá Boomerang.

Další proslavenou rezidenční stavbou v Royan je rohový obytný dům Ponts et Chaussées, který mezi lety 1949 až 1951 navrhl architekt Yves Salier. „Corbusierovsky“ koncipovaný objekt je výrazný svým zaobleným objemem spočívající na kulatých pilířích. Horizontální betonové slunolamy pak nejenom brání interiér a terasu před ostrými slunečními paprsky, ale vytváří také celkový aerodynamický charakter objektu.

Mnoho dalších rodinných domů v Royan postavili také architekti Marc Quentin nebo René Baraton, Jean Bauhain a Marc Hébrard. Jednou z nejslavnějších vil je ale v Royan Ombre Blanche, kterou v roce 1959 navrhl architekt Claude Bonnefoy u pláže ve čtvrti Parc. Její zkosená fasáda připomíná některé vilové realizace brazilského architekta Ocara Niemeyera. Hned vedle ní stojí modernistický hotel Le Trident Thyrsé, který postavil v roce 1955 architekt Henri Zimmer. Jeho současný majitel vybavil interiéry hotelu dobovým designem z padesátých let. Pro objevování poválečné architektury v Royan je to ideální základna. Ostatně právě Royan je jedno z hlavních evropských měst moderní architektury. Vaší návštěvu si tak jistě zaslouží. 

Všechny fotografie © Adam Štěch