ICONIC ARCHITECTURE: Hry pominou, architektura zůstává

Olympijská vesnice v Miláně

Série 2026 Ikonická architektura v rámci ARCHITECT@WORK zkoumá hodnotu vizuálního jazyka v architektuře, tedy schopnost zpřístupnit to, co často zůstává skryté, a to bez zbytečných slov. Obraz se tak stává interpretačním nástrojem, který dokáže odhalit smysluplné jádro projektu ještě dříve, než dojde na jeho slovní popis.

V tomto smyslu architektura už nepotřebuje mnoho slov. Tvar, prostor a vztah ke kontextu vytvářejí samostatný příběh, který se dokáže sdělit ještě předtím, než je vysvětlen. Obnovit čitelnou vizuální dimenzi znamená vrátit projektu jeho komplexitu a opět se zaměřit na člověka, který prostor pozoruje a prochází jím. Jednotlivec a jeho citlivost se tak stávají interpretačními nástroji, které dávají prostor emocím a určité míře instinktivního vnímání.

Architektura vytvořená pro Zimní olympijské hry Milano Cortina 2026 se zasazuje do právě tohoto rámce. Nejde o izolované objekty, ale o zásahy, které dokážou komunikovat prostřednictvím urbanistického řešení, měřítka a času. Mezi nimi nabízí milánská olympijská vesnice obzvlášť významnou interpretační rovinu, kterou její první uživatelé – sportovci a sportovkyně – prožili na vlastní kůži, spíše nevědomě než vědomě, během strhujících dnů Her, kdy nás drželi v napětí a naplňovali naše srdce emocemi.

Milánská olympijská vesnice vznikla v rámci přeměny oblasti bývalého nákladového nádraží Porta Romana, jednoho z nejrozsáhlejších projektů městské regenerace v současném Miláně. Projekt je dílem mezinárodního studia Skidmore, Owings & Merrill (SOM), vybraného prostřednictvím mezinárodní soutěže, a pojímá olympijské hry jako příležitost vytvořit novou část města, která přetrvá i po skončení Her.

Hlavní plán zahrnuje šest nově postavených bytových domů a také obnovu několika stávajících industriálních objektů, které jsou začleněny do nové městské struktury. Jednotlivé budovy mají jasně čitelnou kompozici, která propojuje prostor, funkčnost i způsob, jakým je místo vnímáno. Veřejná prostranství, pěší trasy a zelené plochy nevystupují jako izolované prvky, ale tvoří plynulou návaznost, která vede pohled a utváří prostorový zážitek.

Rozsah jednotlivých zásahů je vyvážený a odpovídá milánskému prostředí. Neobjevují se zde monumentální prvky ani gesta vytržená z měřítka okolí. Projekt pracuje s pečlivě řízeným rytmem opakování, s kontinuitou uličních linií a s vyváženým poměrem mezi zastavěnými a volnými plochami. Jde o pravidelnost, která neusiluje o efekty, ale vytváří dlouhodobě čitelný a rozpoznatelný charakter místa.

Během Zimních olympijských her vesnice hostila sportovce a národní delegace. Po skončení akce budou budovy přeměněny na bydlení určené převážně pro studenty, doplněné o společné prostory, služby a vybavenost pro okolní čtvrť. Tato proměna není dodatečnou úpravou, ale od počátku jasně stanovenou součástí návrhu. Budoucí využití projekt nijak nemění, naopak potvrzuje jeho přirozený vývoj.

Z hlediska typologie i prostorového uspořádání je komplex navržen tak, aby dokázal reagovat na různé potřeby. Bytové jednotky se mohou přizpůsobit odlišným konfiguracím, zatímco společné prostory a technické systémy umožňují cílené úpravy bez nutnosti invazivních zásahů. Flexibilita tu nestojí na mimořádných řešeních, ale na dobře navržené struktuře.

Ústřední roli zde hraje veřejný prostor a partery budov. Přízemní části neslouží jen jako vstupy, ale fungují jako rozhraní mezi architekturou a městem. Pěší trasy, dvory a otevřená prostranství jsou navrženy tak, aby bylo možné jimi procházet, používat je a obývat je i dlouho po skončení akce. Právě zde se projekt skutečně začíná potkávat s každodenním životem a s potřebou vytvářet architekturu, kterou lze prožít a ocenit zrakem i ostatními smysly.

Krajinářský návrh, který připravil Michel Desvigne, je nedílnou součástí celkového urbanistického řešení. Zelené plochy, dvory a náměstí zde nehrají dekorativní roli, ale přispívají k prostorové a environmentální kvalitě celého projektu. Vegetace ovlivňuje mikroklima, vnímání prostoru i přirozený rytmus každodenního života.
Z energetického a environmentálního hlediska volí vesnice integrovaný přístup. Pasivní strategie, vysoce účinné technické systémy a řešení zaměřená na snižování emisí v celém životním cyklu jsou do projektu začleněny od samého počátku. I zde platí, že udržitelnost není vystavována na odiv, ale je přirozenou součástí návrhu.

Milánská olympijská vesnice je především o stálosti, samotná událost byla pouze spouštěčem. Hodnota projektu se naopak začne naplno ukazovat ve chvíli, kdy přestane být něčím výjimečným a stane se součástí každodenního života města. Právě v tomto přechodu, tichém, ale zásadním, architektura nadále zůstává čitelná i v průběhu času.