A CONSCIOUS TOMORROW: Zpět na začátek

Umění vytvářet architekturu při zachování historie místa, naše nová série se věnuje podrobnému zkoumání prostor, kde se rodí nové projekty: v městských částech, venkovské krajině i v přechodových zónách mezi nimi. Důraz je zde kladen na to, jak pracovat s tím, co již existuje: s prvky, které dané místo definují, jsou ikonické, nezaměnitelné a uchovávají tak ducha daného místa. Při zvažování otázky „Co dál?“ přemýšlí stále více designérů, developerů, architektů a realitních makléřů o přeměně starého v něco nového.

Stavební náklady v posledních letech prudce vzrostly. Nové stavební projekty z různých důvodů stagnují, plány jsou sice připravené, ale dosud nezrealizované. Zůstávají, alespoň prozatím, „u ledu“. Tyto „zmrazené“ investice však představují příležitost pro nový a lepší přístup k architektuře. Namísto výstavby nových budov se můžeme zaměřit na úpravu těch stávajících. Jedná se o udržitelnější a často nákladově efektivnější přístup. Důkladnější hledání nemovitostí, které jsou v souladu s osobní vizí, životní filozofií, spojené s ochotou je objevovat, zároveň pokračovat v jejich vyprávění a snaha vdechnout jim nový život zvyšuje pravděpodobnost nalezení dokonalého místa. Tento přístup přirozeně vede k větší úspěšnosti při hledání staré budovy, v níž lze realizovat své aspirace a někdy to vyžaduje rozsáhlou přestavbu, ale konečný výsledek obvykle stojí za to.

Skvělým příkladem tohoto přístupu je rekonstrukce starého statku v Burgundsku, kterou si zadal uznávaný designér Erwan Bouroullec a kterou realizovalo architektonické studio LVA, založené Guillaume Le Dévéhat a Charlotte Vuarnesson. Architekti se úkolu zhostili s respektem ke stávající stavbě, snažili se zachovat stopy minulosti a tradiční řemeslné zpracování a zároveň prostoru vtisknout rozmanitý, ale udržitelný charakter. Statek je zasazen do malebné krajiny plné luk a lesů. Zadání znělo, aby zůstal propojený se svým historickým kontextem a zároveň v něm najít nový smysl. Projekt je ukázkou nové generace venkovské architektury, která se vyznačuje čistou a radikální krásou, skromným výrazem a zároveň vysokou mírou ohleduplnosti k životnímu prostředí. Do budoucna se má proměnit v multifunkční prostor.

Zadání architektům znělo jasně: za každou cenu zachovat dědictví budovy. Nové prvky sice měly být do prostoru vneseny, ale bylo nezbytné, aby bohatá historie stavby zůstala nedotčená a její paměť a příběhy mohly ocenit i další generace. Cílem bylo nově interpretovat stávající budovu, aniž by utrpěla její integrita. Nakonec bylo cílem zajistit, aby krása venkovské architektury zůstala zřejmá, čehož bylo dosaženo začleněním původních materiálů, odkrytím konstrukčních prvků a částečnému zachování surového stavu. Zároveň dům prošel důkladnou renovací, která mu vdechla nový život prostřednictvím nového prostorového uspořádání a ochránila jej tak před úplným zchátráním.

Jednalo se o významný počin, neboť zachování stávajících prvků bylo klíčovou součástí transformace. Bylo třeba zachovat přirozeně svažitý terén pozemku, jednotný charakter domu, aby se minimalizoval dopad na krajinu, a také zajistit účinné větrání. Na jedné straně byla instalována okna s dvojitými skly, podlahové vytápění a krbová kamna, nový krov byl obložen dřevem a stará silážní jáma byla přeměněna na přírodní jezírko. Velká okna jsou navržena tak, aby dovnitř propouštěla okolní přírodní elementy: slunce, vítr a déšť a zároveň umožňovala jejich efektivní využití. Slunce ohřívá staré zdi a dřevo douglasky, kterým je interiér obložen, zatímco déšť se shromažďuje v podzemní nádrži, která slouží k zavlažování zahrady a napouštění bazénu. Uvnitř byly mezi kamennými zdmi postaveny lehké dřevěné rámové stěny, které na jedné straně vytváří souvislé centrální prostory a na straně druhé prostory pro odpočinek. Nadpraží otvorů ve stěnách byla vyrobena z dubového dřeva zachráněného z demontovaného krovu a schody byly zhotoveny z kamenů pocházejících z okolí domu. Cyklus se tak uzavírá.

Donedávna byl ve vnitřním dvoře italské metropole prázdný autoservis, který ležel ladem, dokud ho interiérová designérka Paola Marè neprobudila k životu a nepřejmenovala na „Loft M50“. Po úspěšné rekonstrukci a přestavbě nyní bývalý autoservis září elegancí, aniž by ztratil svůj industriální původ. Jeho půvab podtrhují dlažby z porcelánové kameniny v různých odstínech šedé, zejména v obývacím pokoji, kuchyni a koupelně.

V přízemí slouží prostorný obývací prostor jako středobod bytu, navržený v otevřeném konceptu. Od přilehlé jídelny, hlavní koupelny, šatny a pracovny je oddělen pouze cihlovou příčkou, přičemž pracovna je dále uzavřena posuvnými dveřmi s dřevěnými lamelami. Tato úroveň je také obohacena o venkovní prostor a vstupní hala je vybavena výraznými tapetami. Horní patro je charakteristické mezipatry, typickými architektonickými prvky loftů. Celý prostor pracuje s kontrastem světlých podlahových ploch a obkladů stěn s tmavými železnými prvky a nábytkem; kompozici zjemňují teplé akcenty z březového dřeva.

Aby se maximálně využilo 146 metrů čtverečních, výšky stropů a zároveň se dosáhlo uceleného designu, byla při rekonstrukci odstraněna příčka mezi dvěma úzkými, podlouhlými sklady a instalována tři kovová mezipatra. Na galerii v mezipatře se nachází ložnice s vířivou vanou zapuštěnou do podlahy a také další malá koupelna. Prostor pro hosty je umístěn ve třetím patře.

Aby se do interiéru vnesla prostorová dynamičnost, byly schody vedoucí do mezipater navrženy v různých tvarech a barvách. Projekt byl zároveň koncipován tak, aby vytvořil osobitou atmosféru pro různé funkce domu. To zahrnovalo vytvoření soukromého venkovního prostoru, zvýšení prosvětlení interiéru a zajištění plynulého propojení mezi interiérem a exteriérem. Část střechy byla odstraněna a terasa byla ze dvou stran uzavřena velkými posuvnými okny.

K prodeji nabízený „Architektenwohnhaus R15“ v mnichovské čtvrti Obermenzing můžete brát jako architektonickou raritu, kterou si mnichovský architekt Rudolf Knecht navrhl a postavil v roce 1927 ve stylu letního sídla a která je považována za jedinečnou a nenahraditelnou. Budova se dodnes vyznačuje četnými dochovanými stavebními a interiérovými detaily, včetně křížových (nebo žebrových) kleneb, štítových oblouků a špičatých tvarů dveří, oken i skládacích okenic.

Kromě historického kazetového stropu v obývacím pokoji je vestavěný nábytek považován za jedinečné umělecké dílo z konce 20. let 20. století v Mnichově. Zachovaly se také původní prvky v exteriéru, například pergolový systém s venkovním posezením a vstupní brány. Tato ucelená estetika se promítá i do zahradního návrhu.

Jeden aspekt této idylické nemovitosti se však ukázal jako problematický: v zadní části pozemku o rozloze přibližně 820 metrů čtverečních se nachází přístavba ze 60. let 20. století, která není součástí památkově chráněné architektury a může být odstraněna v rámci nové výstavby v západní části pozemku. To představuje jak výzvu, tak příležitost – nejen pro majitele, ale také pro agenturu Squaremeter, která byla pověřena prodejem. Jaký tedy zvolit nejlepší přístup?

„Architektonicky navržený obytný dům R15 si již získal značnou mediální pozornost i oblibu, což činí naši kombinaci makléřských a architektonických zkušeností ještě cennější. Stavby s architektonickým významem a často i přilehlé volné prostory nejsou v Německu ničím neobvyklým. A pro blaho měst, obcí a všech zúčastněných je nezbytné přistupovat k takovým projektům komplexně,“ říká Tobias Schneider ze společnosti Squaremeter – Makler & Architekten, Mnichov.

Díky odbornému ocenění a zapojení historika památkové péče mohla společnost Squaremeter zajistit spolehlivý odhad hodnoty nemovitosti i celý prodejní proces. K dnešnímu dni již schválili předběžné stavební povolení navržené společností Squaremeter pro harmonickou a architektonicky propracovanou novostavbu. Historické sídlo architekta však stále hledá nadšence a kupce, který bude chtít navázat na výjimečné nasazení všech zúčastněných.

„Rozvoj měst je ve všech ohledech jedním z nejzásadnějších témat současnosti. Je považován za klíč k odolné společnosti, a proto má mimořádný význam. Lidé se často cítí bezpečně ve společnosti historických budov. Jejich smysluplné zachování a doplnění moderními stavbami nabízí příležitost, jak s důrazem na design aktivně utvářet naše města,“ říká Melanie Straub ze společnosti Squaremeter – Makler & Architekten, Mnichov.

Pro architekta je výzvou pracovat se stávajícími stavbami: maximalizovat jejich potenciál a zároveň zajistit, aby zůstaly rozpoznatelné – a tím přidat novou, krásnou kapitolu do historie budovy. Tento úkol je bezpochyby jedním z nejzajímavějších, protože pomáhá zachovat strukturu staveb i městského či přírodního prostředí, které je nám dlouhodobě známé a formovalo naši identitu – a umožňuje mu v tom pokračovat i nadále.